Józef Zarek: O polskich przekładach nowej czeskiej „powieści praskiej” (M. Ajvaza, D. Hodrovej, J. Topola) pobierz
Résumé: Článek věnuje pozornost úskalím překladu nové „pražské literatury”. Analizuje polské překlady tří románů: Hodrové Podobojí, Ajvazova Druhého města a Topolovy Sestry. Zdůrazňuje, že promíchání stýlů, konvencí, světů L. Engelking ovládá téměř vzorně, vybírá však i pracovní postupy, jež oslabují vztah textů k pražské tradici a topografii. Pražský kontext je zde důležitý jako východisko, avšak v překladatelově strategii je často oblast zvláštního podřazena srozumitelnosti, tedy obecnému významu.
Summary: The article engages attention to the translation problems of a new „Prague literature”. It analyzes three polish translations of the following novels Podobojí by Hodrová, Druhé město by Ajvaz and Sestra by Topol. It underlines that L. Engelking overcame almost perfectly mixture of the styles, convention, words; but on the other hand he chooses the solutions that weaken the relation between Prague tradition and topography. The Prague context is important as a starting point, however in a translator strategy Prague specific is often subordinated to a general meaning.
Józef Zarek: O tłumaczeniu czeskiej prozy autobiograficznej. Przypadek Ludvíka Vaculíka pobierz
Translated Title: K překladům české autobiografické prózy Vaculíkův případ / About translation of the Czech autobiographical prose The case of Ludvik Vaculik. Author Name: Józef Zarek, Instytut Filologii Słowiańskiej Uniwersytet Śląski, jozef.zarek@us.edu.pl. Language: Polish. Issue: 2 (1)/2011. Page Range: 163-174.
Résumé: Článek komentuje vztah polských překladatelů k Vaculíkovým románům, především k Českému snáři a Jak se dělá chlapec, z kterých ukázky najdeme v polských časopisech 80. a 90. let 20. století. Spojuje recepci Vaculíkova díla se vznikem a poklesem zájmu o český disent. Hledá v překladech i nepatrné stopy kulturního dialogu.
Summary: The article comments upon Polish translators attitude to the novel of the Czech prose writer Vaculik, especially Český snář and Jak se dělá chlapec, fragments of which can be found in Polish magazines of 80’s and 90’s in 20th century. The reception of this prose is linked with the formation and interest decline of the Czech opposition’s situation. The article searches for traces of cultural dialogue in translation attempts.
Lenka Vítová: Stylizacja na potoczność w przekładzie literatury czeskiej na język polski pobierz
Translated Title: Stylizace hovorovosti v překladech české literatury do polštiny / Stylization of colloquial language in Polish translations of Czech literaturę. Author Name: Lenka Vítová, Instytut Filologii Słowiańskiej Uniwersytet Śląski, Language: Polish. Issue: 2 (1)/2011. Page Range: 175-187.
Résumé:Česká literatura s bohatou tradicí využití příznakové stylizace hovorovosti a nářečnosti klade na překladatele do jazyků s méně rozvrstvenou stylistikou nemalé tvůrčí nároky — překladatelé musí nalézt vhodný protějšek pro vyjádření expresivity originálu. Autorka článku sledovala překladatelské strategie při řešení tohoto problému na příkladech překladů děl autorů, kteří různým způsobem využívají stylizace hovorovosti: Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Jáchyma Topola a Ireny Douskové. Na základě srovnání originálu a překladu popsala, jak a nakolik se pokusili o vyjádření odpovídající originálu jednotliví překladatelé: v případě Haška Paweł Hulka-Laskowski, Józef Waczków a Antoni Kroh, v případě Hrabala Andrzej Czcibor-Piotrowski, Jan Stachowski a Piotr Godlewski, v případě Topola Leszek Engelking a v případě Douskové Joanna Derdowska. Autorka v závěru navrhla klasifikaci stylizace hovorovosti (dle formy a cíle užití): lidová (Hašek), estetizující (Hrabal), naturalistická (Topol), humoristická (Dousková) a poukázala na sílící potřebu jak nejpřesnějšího přeložení všech aspektů textu, včetně těch lišících se od národní tradice — shodně s názorovými proudy posledních let se v překladech objevuje stále více Jiného, v překladu dochází ke koperníkovskému obratu, před osvojením (světem viděným národním prizmatem) upřednostňujeme exotizaci (vlastní domov spatřený přes brýle celého světa).
Summary: Czech literature has traditionally made use of a distinctive stylization of colloquial language and dialect. This represents a significant challenge for translators into languages with less diverse stylistics as they seek to find a mode of capturing the original’s emotionality. This article explores translators’ strategies when dealing with this problem and uses examples of works by Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, Jáchym Topol and Irena Dousková who stylize colloquial language in a variety of ways. The author uses a comparative analysis of the original and the translation to determine how and to what extent the individual translators achieved an adequate rendering of the original. The translators in question are Paweł Hulka-Laskowski, Józef Waczków and Antoni Kroh in the case of Hašek; Andrzej Czcibor-Piotrowski, Jan Stachowski and Piotr Godlewski in the case of Hrabal; Leszek Engelking in the case of Topol and Joanna Derdowska in the case of Dousková. In the conclusion the author suggests four categories of stylization of colloquial language (depending on its form and aim): folk (Hašek), aestheticizing (Hrabal), naturalist (Topol) and humorous (Dousková). She also argues that it is increasingly more important to provide as accurate a translation as possible of all the aspects of the text, including those that differ from the national tradition. This is in line with the latest trends when translations incorporate increasingly more of the Other and are characterized by a significant shift from adaptation (viewed through the national prism) to exoticization (viewing one’s home through the lenses of the whole world).
Józef Zarek: O Pepikach Mariusza Surosza po czesku pobierz
Obsah: Knihu biografických esejů polského novináře Mariusze Surosze Pepíci. Dramatické století Čechů polskýma očima, která je věnována osudům a občas i tragickým životním volbám 17. významných osobností z dějin Československa a bojuje s polskými stereotypy Čecha, vydalo v překladu Pavla Weigla pražské nakladatelství Plus (2011). Čeští recenzenti ji staví vedle Szczygłovy knihy Gottland a hodnotí většinou pozitivně. Kritičtěji reagují obyčejní čtenáři. Článek hledá motivy, které vedly překladatele k balancování mezi strategiemi „exotizace” a „naturizace” textu a zdůrazňuje výsledky této volby. Bere v úvahu i ediční úroveň české publikace Surosze.
Summary: Mariusz Surosz’s biographical essays entitled: Pepiki. Dramatic century of Czechs — which portrays life and fate of several notable Czech personalities from XXth century, while trying to revise Polish stereotypes about Czechs — was translated by Pavel Weigl and published in 2011 by PLUS publishing house. Czech reviewers compared it to Gottland by Mariusz Szczygieł and accepted it well, though the average readers reacted more critically. The article identify causes which determined the translator’s choise to balance between „foreignization” and „domestication” of the text. It also points out consequences of that choice and finally notes the editorial level of Surosz’s Czech book.